Pěstování a sběr
Podobně jako přece jen o něco známější roiboos byl i honeybush od samotného začátku jeho popíjení získáván z lístků divoce rostoucích keřů v nespoutané přírodě hornatých oblastí jižní Afriky. Oba tyto osvěžující nápoje spolu s tím spojuje také fakt, že v jiných končinách se keřům příliš nedaří, a proto v podstatě celá jejich produkce dodnes pochází právě z míst, kde se tradice pití obou druhů zrodila. Zatímco roiboos je však dnes obvykle bez problémů pěstován na plantážích, honeybushi se v umělých podmínkách tolik nedaří. Pokud se proto rozhodnete na vlastní kůži okusit jeho účinky či nasát medové aroma, dodnes budete mít jistotu, že jde o lístky získané z divoce rostoucích keřů!
Spolu se stále rostoucí poptávkou po honeybushi v nejrůznějších koutech světa se samozřejmě objevuje také úsilí o jeho kultivaci na speciálních plantážích, které by mohly bezpečně zajistit dostatečně velké sklizně. Honeybush je však keř, který je velice citlivý na podmínky, ve kterých se mu daří, a díky tomu se zatím tak půlně nepodařilo přijít s univerzálním způsobem, jak si během pěstování počít. Asi nejvýmluvnější ilustrací toho faktu je potom skutečnost, že vůbec první úspěšné pokusy s jeho pěstováním se datují teprve do roku 1996! Honeybush je totiž například velice citlivý na přítomnost specifického horského vlhkého klimatu, který není úplně snadné uměle nasimulovat.
Na druhou stranu mimořádná náročnost honeybushe na přírodní podmínky může zároveň představovat také určitou výhodu. Drtivá většina celosvětové produkce honeybushe díky tomu nejenom pochází z oblasti jeho původních stanovišt, ale dokonce jde stále o lístky získávané tradiční cestou. Což znamená z divoce rostoucích keřů za pomoci rukou a opravdu jednoduchých nástrojů jako je třeba srp.
Pokud proto hledáte opravdu přírodní produkt, který by v sobě v maximální míře koncentroval sílu jihoafrického slunce, a naopak byl naprosto oproštěn od jakéhokoliv chemického zpracování, potom pro vás bude honeybush nepochybně tou nejlepší volbou. Třeba už proto, že díky jeho přirozeně nasládlé chuti není potřeba šálek čerstvě připraveného honeybushe ničím doslazovat.
Nepochybně velice zajímavý je také samotný způsob, kterým sběr lístků probíhá. Jen s velkými obtížemi bychom totiž hledali nápoj, u nějž by se sklizeň od prvopočátků jeho konzumace až do dnešních dní prakticky nezměnila.
Keře honeybushe se zpravidla vyskytují pouze v náročných vysokohorských terénech, díky kterým jsou v období sklizně keře dostupné v podstatě pouze sběračům odkázaným na jejich vlastní nohy. Za pomoci tradičního srpu je keř ručně setnut co nejníže nad zemí, a vzápětí uložen do tradičních košů olbřímích rozměrů, se kterými však zkušení sběrači operují podobně snadno, jako kdyby šlo o třeba o krabičky zápalek.
Kromě těchto velkých „nůší“ a srpu je součástí nezbytného vybavení sběračů honeybushe také speciální lano. To je totiž základem vynalézavého kladkového mechanismu, díky kterému je možné koš plný čerstvě posekaného voňavého honeybushe co nejrychleji dostat z hor do údolí k dalšímu zpracování. Koš se jednoduše zahákne a pozvolna spustí dolů, což je mnohem efektivnější než snášení na zádech. Navíc jde o šetrné řešení, které okolní přírodě nepůsobí žádnou větší újmu. Jakmile se lístky honeybushe podaří dostat z hor na farmu, je možné přistopuit k samotnému sušení a především fermentaci, které vděčí za svojí neobvyklou chuť.
